Říkejme jí například Aneta. Přemýšlela o čtvrté náušnici do boltce ucha a kamarád, doktor, ji navnadil myšlenkou, že dnes je trendy mít piercing například v pupíku. Další den Aneta navštívila bižuterii a domů si odnesla šperk z chirurgické oceli do pupíku.
Už se nemůže dočkat nastřelení. Bavila se o tom se svojí spolubydlící a ta už nemyslí na nic jiného, než že by si pořídila stejnou ozdobu jejího pupíku.
Je vám příběh povědomý? Nebo alespoň ve svém okolí máte někoho s piercingem, ne nutně jenom v pupíku? Pokud se rozhlédneme kolem sebe, tak náušnicemi obsypané uchu je už celkem běžnou záležitostí. Čím dál častěji můžeme vidět i muže, kteří mají v uchu tzv. roztahováky – větší kruhy umístěné přímo v boltci.
Zpátky do Afriky
Ještě pár desítek let dozadu byl piercing v Evropě něčím ojedinělým. I dnes se setkáme s názorem, že je to spíše zvyk afrických kmenů, si dobrovolně rozpíchat tělo. A to nemluvíme o tetování, ať už barevném nebo černobílém.
Doba se ale posunula a zdá se být více raritou potkat někoho, kdo tuto ozdobu těla nemá. Například na Maltě jsme měli možnost potkat několik místních, kteří měli potetované ruce ikonami svatých. Údajně je to zde rozšířený zvyk.
Výstřelek nebo umění snoubené s krásou?
Nabízí se otázka, zda se jedná o nějaký výstřelek a trend poslední doby, ke kterému inklinuje více a více lidí bez rozdílu věků, nebo můžeme vkusné tetování a piercing považovat za jakýsi projev krásy? Lze vůbec rozeklané jazyky a přidělané rohy považovat za umění?
Na tyto otázky není lehké nalézt odpovědi, pokud vůbec existují. To, co jedni mohou považovat za umění, druzí lehce odsoudí jako vrchol nevkusu a jistou formu revolty proti konvencím. Ve výsledku je asi jedno, kolik tetování a piercingů člověk na těle má, mnohem důležitější je, jak se chová jako osobnost a umí toto “umění” nosit.